Duben 2011

knížku

4. dubna 2011 v 20:05 | Marťa |  tipy na...


Mám pro vás tip na knížku od Lea Rostena která se jmenuje Pan Kaplna má stále třídu rád. Je pro ty, kteří rádi čtou, rádi se smějí a říká jim něco i čeština. Nedokážžu vám vyprávět příběh, on tam v podstatě ani žádný není, je to psané jako pokaždé jiná hodina ve Večerní přípravné škole pro dospělé v NY. Celá kniha je vlastně soubor povídek, které byly uveřejňovány v jednom časopise a Leo Rosten si na ní vlastně vybudoval kariéru.
Nevím, jestli za autora můžu považovat Lea Rostena i co se týče české verze, protože to, co je slovní hříčkou v angličtině, u nás zdaleka tak hezky nevyzní a my to asi sotva pochopíme. Překladatel tak trochu napsal celou knihu, když jí upravoval do češtiny.
Malá ukázka z nahrávky, která ale není zdaleka tak povedená, jako kniha.

Doufám, že se vám bude líbit a pokud budete chtít, jsem ochotná zapůjčit:).
Marťa

Spacák 18.-20.3

3. dubna 2011 v 15:55 | Marťa |  život našeho dorostu
Protože mládežníci měli výlet a sebrali nám Járu, kterej chodí i na dorost, i na mládež, rozhodli jsem se jim to oplatit a Járu sme si ns víkend pro změnu zabavili my. I když, přece jenom nás musím pochválit, protože jsem se nechovali tak nezdvořile a mládežníkům řekli, že pokud budou chtít, můžou přijít na návštěvu, to že tu šanci nevyužili je jenom jejich chyba
Vyrazili jsme v pátek cca v 17 a (kupodivu) též v pátek sme dorazili do Vlachova Březí do mlejna. Byli jsme hladoví, utahaní, bolely nás nohy, byli jsme mokří (hlavně Jára), já byla skleslá na duchu, protože tou dobou už kdosi okupovla můj pokoj...
Nevím, kudy šli předtím mládežníci, ale nás cesta celkem vyřídila, ale třeba to bylo jenom tou Timovou zkratkou, která "je sice horší, ale o to delší cesta", takže nikdo neplánoval ponocování. Večer byl program, taky moc dobrá večeře, stačí říct, že vařila Míša. Nedokážu všechno rozkouskovat an dni, takže jenom napíšu, že jsme ráno, ještě před snídaní vylazli na Mravenčák, abychom si alespoň trochu představili, jak se asi cítil Ježíš, když ho ďábel pokoušel. Potom, po snídani, jsme zase vyrazili, a kdo zná Tima, určitě uhodne směr-do kopce. Cestou byly ještě dvě Biblická zastavení a jedno na šiškovou válku, aby menší(=Jirka, Matouš, Láďa, Radim a Kuba) vybyli energii a přestali po po holkách(já, Jana, Kamča, Bětka a Jára) přestali neustále házet šišky. Bohužel, to, že menší mají vybít energii znamenalo i účast nás starších.
Netuším, jak válka skončila, každopádně jsme si slíbili odvetu, vypracovali strategii a válečnou lstí zjistili strategii menších, kteří měli mnohem méně strachu, že ublíží a taky početní převahu. Potom míša vařila spolu s menšíma oběd a my dělali dřevo, někdo též hrabal zahradu.
Po obědě jsme dokončili dřevo i zahradu a byl čas na odvetu. Menší byly momentálně stejně početní, protože Radim pomáhal se dřevem a taky byli jiná pravidla-bojovalo se o zástavu.
Přes Jirkovo stále opakované heslo: Holky sou nuly( v různých variacích) jsme celkem v klidu vyhráli dvě bitvy a pak byl čas na jiný program.
Hráli jsme taky na trhovce a turisty, ale tým menších asi nerozuměl slovu "smlouvat" a navrhovl neustále vyšší částaky, i když by, jako každý spravný turista, měl navrhova t ceny nižší. Nakonec to končilo tím, že na papírek napsali co nejvíc číslic za sebou, a protomíša u všech takových čísel škrtala 10 nul. Taky byl program a potom jsme se rozdělili an skupinu hry UNA a skupinu, co hrála gauč v jiné místnosti, tam, co jsme spaly my.
Ráno, vlastně ještě před snídaní jsem musela odjet, tak nechám líčení té strastiplné cesty an někom, kdo si jí nemůže jenom představovat.
Tak se budeme těšit na nějakou další akci, s Timem je to vždy plné překvapení.
Marťa

2.4

3. dubna 2011 v 15:25 | Marťa |  život našeho dorostu
Protože Kami je stále nemocná a na dorostě nebyla, dovolím si poreferovat sama. moc se nás nesešlo, tak doufám, že jim jenom nevyšel čas a že nejsou nemocní.
Na začátku byla řetězovka. Nevím, kolikrít jsme hráli, vím jenom, že buď vyhrál Kuba, nebo se začínalo od znova a neustále jsme byli vybíjeni Timem nebo Kubou(pánové se střídali). Po asi hodině sluníčka, tepla, míče a modřin jsme se odebrali do presbyterny za Míšou, která tam připravila počítač a v domění, že nás to za chvíly omrzí a přijdeme, si povídala s mou sestrou, která tam byla na návštěvě. Za tu dobu, co jsme tam nebyli, by klidně připravila celej program.
Přednášela z Lukáše 10, 38-42, o Marii a Martě. Její rozdělení a rozebrání veršů mě zaujalo tak, že vám sem budu moct opsat téměř celej program, i když komentáře připojím asi sotva.

Marie

(pro pořádnou představu by bylo záhodno si přečíst příběh, o kterém se tu bude psát)

-sedí a poslouchá Ježíše
-je klidná a nerozptyluje se okolím
-komunikuje s hosta a nejspíš se dobře baví
-porušuje dobré zvyky

zatímco

Marta

-pozve Ježíše do svého domu
-připravuje jídlo a pití
-upravuje stůl
-chce být dobrou hostitelkou

Marie využívá přítomnosti Ježíše a chce si jeho přítomnost užít, zatímco Marta o tu drahocenou šanci z vlastní vůle přichází

My si můžema vzít příklad z Marty-být starostliví, pečliví, pohostiní, ale přesto mimo splečnost(kterou jsme vlastně sami pozvaly, takto z té návštěvy budeme mít jenom uběhané nohy, kupu nádobí, spoustu starostí a pocit, že se ten někdo určitě dobře najedl, ale vlastně nevíme, jak se má a jestli nám nechtěl něco vyprávět a popovídat si s námi, protože my jsme se zajímali jenom a pouze o to jídlo...)

nebo

můžeme být jako Marie, být klidní, vyrovnaní, tak trochu bezstarostní, ale přesto mnohými nepochopeni.

Nezapomínejme na společenství s Ježíšem!

Práce šlechtí, je důležitá, pán bůh nechce, abychom byli lenivý, ale chce také, abychom s ním udržovali kontakt. A bychom neříkali: Pane, přijdu, až dodělám tu práci, Pane, teď přece nemůžeš chtít, bych byl s tebou, když vidíš, co ještě musím stihnout.....
Tak se poučme z chyb minulosti, žijme přítomností a věřme v budoucnost.
Marťa