2.4

3. dubna 2011 v 15:25 | Marťa |  život našeho dorostu
Protože Kami je stále nemocná a na dorostě nebyla, dovolím si poreferovat sama. moc se nás nesešlo, tak doufám, že jim jenom nevyšel čas a že nejsou nemocní.
Na začátku byla řetězovka. Nevím, kolikrít jsme hráli, vím jenom, že buď vyhrál Kuba, nebo se začínalo od znova a neustále jsme byli vybíjeni Timem nebo Kubou(pánové se střídali). Po asi hodině sluníčka, tepla, míče a modřin jsme se odebrali do presbyterny za Míšou, která tam připravila počítač a v domění, že nás to za chvíly omrzí a přijdeme, si povídala s mou sestrou, která tam byla na návštěvě. Za tu dobu, co jsme tam nebyli, by klidně připravila celej program.
Přednášela z Lukáše 10, 38-42, o Marii a Martě. Její rozdělení a rozebrání veršů mě zaujalo tak, že vám sem budu moct opsat téměř celej program, i když komentáře připojím asi sotva.

Marie

(pro pořádnou představu by bylo záhodno si přečíst příběh, o kterém se tu bude psát)

-sedí a poslouchá Ježíše
-je klidná a nerozptyluje se okolím
-komunikuje s hosta a nejspíš se dobře baví
-porušuje dobré zvyky

zatímco

Marta

-pozve Ježíše do svého domu
-připravuje jídlo a pití
-upravuje stůl
-chce být dobrou hostitelkou

Marie využívá přítomnosti Ježíše a chce si jeho přítomnost užít, zatímco Marta o tu drahocenou šanci z vlastní vůle přichází

My si můžema vzít příklad z Marty-být starostliví, pečliví, pohostiní, ale přesto mimo splečnost(kterou jsme vlastně sami pozvaly, takto z té návštěvy budeme mít jenom uběhané nohy, kupu nádobí, spoustu starostí a pocit, že se ten někdo určitě dobře najedl, ale vlastně nevíme, jak se má a jestli nám nechtěl něco vyprávět a popovídat si s námi, protože my jsme se zajímali jenom a pouze o to jídlo...)

nebo

můžeme být jako Marie, být klidní, vyrovnaní, tak trochu bezstarostní, ale přesto mnohými nepochopeni.

Nezapomínejme na společenství s Ježíšem!

Práce šlechtí, je důležitá, pán bůh nechce, abychom byli lenivý, ale chce také, abychom s ním udržovali kontakt. A bychom neříkali: Pane, přijdu, až dodělám tu práci, Pane, teď přece nemůžeš chtít, bych byl s tebou, když vidíš, co ještě musím stihnout.....
Tak se poučme z chyb minulosti, žijme přítomností a věřme v budoucnost.
Marťa
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kamča kamča | 3. dubna 2011 v 22:35 | Reagovat

škoda, že sem tam nemohla být, když sem si tuhle kapitolku četla tak mě fakt zaujala...
děkuju moc Marti za článek =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama